|
|
|
|
Rottweiler
Rotvajler je výborný hlídací pes, ale dnes si ho lidé pořizují i jako skvělého rodinného společníka, pro jeho silnou povahu a vyrovnanost. Patří mezi klidná a inteligentní plemena s velkou mírou možné socializace a tolerance vůči okolí. Rotvajleři i přes zažitý názor nejsou zlí a „drsní“ psi, protože pes se stane zlým a drsným pouze v případě, že není svým pánem dobře veden. Rotvajler je vlídný, přátelský a miluje děti, je velmi oddaný, poslušný a rád pracuje.
Jeho zjev prozrazuje rozhodnost, chování je sebejisté, nebojácné a pes je pevných nervů. Na své okolí reaguje s velikou pozorností. V minulosti se plemeno používalo při hlídání stád římských legií a později zejména v Německu jako tažné. Řezníci využívali obrovskou sílu a poslušnost pro dopravu vozů masa a pro přepravu tržby pod obojkem. V současné době existují ve společnosti iniciativy snažící se zakázat tzv. bojová plemena, mezi které řadí i rotvajlery. Označení je zavádějící, jelikož pes nikdy nebyl šlechtěn pro boj a povahově se řadí mezi nejklidnější plemena. Problém nastává, pokud majitel nezvládne psa vychovat a dostatečně socializovat. Útočící rotvajler díky své síle představuje výrazně větší nebezpečí než např. jezevčík, který se naopak řadí mezi nejagresivnější plemena.
Rotvajler je středně velký a mohutný pes. Jeho postava je robustní a ukazuje na velkou sílu a vytrvalost. Rotvajlera je možno vycvičit i jako obranářského psa, přesto (nebo právě proto) však zůstává velmi klidným a na své lidi si nikdy nedovolí.
Dokáže velmi dobře vycítit nebezpečí a své lidi chránit za každou cenu, je například běžné, že pokud jste s rotvajlerem na procházce a někoho potkáte, postaví se mezi vás a tohoto člověka. Snaží se vás tímto způsobem chránit pro případ, že by se na vás pokusil někdo zaútočit; v tom případě si můžete být jisti, že vám váš rotvajler pomůže. Neznamená to však, že by byl k cizím nepřátelský; pokud je dobře vychovaný, nechá se od cizích lidí klidně i pohladit, ovšem jen ve vaší přítomnosti.
NÁŠ ŽIVOT A ZAČÁTKY S ROTVAJLERY V roce 2002 jsme se rozhodli, že si koupíme štěňátko rotvajlera. Můj muž si našel chovnou stanici paní Magdy Moravcové Ballotada. Zde se narodilo v březnu 2002 11 malých rotvajleřích kuliček. Máma Ballotada Ballotada, otec německý plemeník Xari v. V měsíci květnu jsme si dovezli domů pejska, jménem Gordon Ballotada. Pejsek byl, jak se říká k světu. Začal u nás poznávat svět, nejprve krátké procházky, později začal jezdit na místní cvičák. Jeho povaha byla předurčena k práci, kterou miloval. Pro jeho hezký exteriér byl vždy na výstavách ohodnocený známkou výbornou s pořadím. Tehdy jsme si to snad ani pořádně neuvědomovali, jakého máme doma krasavce. Ale nejsou jen klady, na každém tvoru se najdou nedostatky, měl jeden záporný prvek ve své povaze a to, nesnášel na cvičáku ostatní psy. Povahu měl dosti ostrou, nedá se říci, agresivní, to ne. V jeho roce a půl absolvoval v Nezamyslicích svod mladých s krásným a bezchybným hodnocením bonitační komisí. Život Gordíka šel dál, po zimním období nastalo zlomové období v jeho zdraví. Na místním cvičáku při nácviku obran kousl na rukáv figuranta a s bolestivým výkřikem upadl na zem. Začal kulhat na zadní nohy. Dle doporučení místního veterináře, jsme s ním odjeli na odborné vyšetření na veterinární kliniku do Brna. Zde bylo zjištěno, že náš Gordík má posunutý na páteři obratel a i když nebyl vyhodnocen snímek rentgenu kloubů u hodnotitele MVDr. Petráše, bylo nám zde v Brně řečeno, že pejsek má velmi špatné klouby na zadních nohách. Pejsek byl léčen, léky tlumily jeho bolesti, dostal zákaz veškeré pracovní aktivity, prostě jen procházky a povětšinu doma klidový režim. Jeho život nabral zcela jiný směr, z původního záměru mít pejska pracovně vedeného, se stal domácí kamarád, jinak to nešlo. Později, asi ve stáří jeho dvou let si postupně na obou nohách zpřetrhal kolenní vazy. Kdo to zažil s pejskem, ví, o čem toto zranění je. Tím jsme také ukončili výstavní kariéru, škoda. Pejsek dál žil u nás, občas nějakou dobu kulhal a za čas se zase zlepšil. V jeho pěti a půl letech se zdravotní stav našeho Gordíka velmi a velmi zhoršil. Pejsek kulhá, špatně a s obtížemi udržuje rovnováhu, trpí znatelnými bolestmi. Opět jsme vyhledali pomoc na klinice v Brně. Zde byl tři dny hospitován a pak propuštěn s tím, že jeho stav je beznadějný. Pejsek má posunuté tři obratle, operace není možná, tak zněl verdikt veterináře. Tuto zprávu jsme přijali s obrovskou bolestí. Pejska jsme přivezli domů, nastal pro něj totální klidový režim. Gordíka jsme ošetřovali, hlídali, v kotci měl nainstalovaný monitor, abychom kdykoliv mohli zkontrolovat, jak se mu daří. I přes zdravotní potíže, do konce svého života stále velmi dobře přijímal krmení, ale byl smutný a smutnější. Jeho trápení jsme za pomocí veterináře ukončili v srpnu 2007. S obrovskou bolestí jsme se s ním rozloučili. Byl to první a nezapomenutelný náš rotvajler Gordík.
Bez pejska byl náš život prázdný, prostě všude, kam se člověk v domě, na zahradě podíval, pejsek chyběl. Tak jsme se rozhodli pro dalšího pejska. Našli jsme si chovnou stanici Vombat, chovatelka paní Zavoralová. Zde byl ještě volný 3 a půl měsíční pejsek, poslední z jeho smečky, jmenuje se Jack Vombat. Pejska jsme si dovezli domů v září roku 2007. Jeho matka je Frenn Vombat a otec neměcký plemeník Costa. Jack má ještě dalších pět sourozenců. O Jackinka jsme pečovali jak o miminko. Všude v domě jsme na podlahu natahali koberce, neb po hladké plovoucí podlaze se štěńátku špatně chodí. Všude u schodů, jak v domě, tak venku na zahradě, byly zábrany, aby pejsek vůbec nechodil určitý čas po schodech. Myslím, že se nám toto opatření vyplatilo, neb rentgeny kloubů jsou na všech nožkách negativní. Také začal jezdit na místní cvičák, ale učil se zprvu jen poslušnost, obranu začal trénovat až po jeho roku života. Ovšem tento pejsek na rozdíl od Gordíka, má zcela jinou povahu. Chuť do práce – to nejde vůbec srovnat s temperamentem prvního psa. Vím, že se nemají jedinci srovnávat, ale jak posoudit povahu psa ? Mezi ostatníma zvířatama byl bez problémů, zcela nekonfliktní povaha. V práci je docela pomalý. Ale jinak je jeho povaha velmi mírná, bez známek agrese. Miluje děti, všechny, domácí i cizí, má rád lidi. Chodíme spolu na procházku, to si spolu užíváme. O výstavách tady psát moc nebudu, neboť jeho exteriér neodpovídá známce výborná, ba ani velmi dobrá. Má složenou jednu zkoušku z výkonu a to ZZO, kterou absolvoval na letním výcvikovém táboře v Jižních Čechách. Svod absolvoval ve Štěpánově, bonitovat jsme ho pak nemohli. V jeho dvou a půl letech byl náš Jack operován na klinice ve Zlíně – entropium obou očí. Operaci zvládl, jeho problémy s očima částečně zmizely, ale i dosud se oční problémy vyskytnou, tření očí packou, hnisavé výtoky po ránu. Byla to pro nás opět smutná událost, další pejsek, který ztrácí částečně zdraví, možnost být bonitován, možnost být zařazen do chovu. Přestáváme s ním také chodit na cvičák.
Můj muž velmi a velmi touží po rotvajlerovi, který by splnil jeho očekávání. Proto si často prohlíží databázi nakrytých fen a hledá optimální spojení matky a otce. Ten den nastal a my si 22. prosince roku 2009 přivážíme dalšího pejska, je to Cim Z Rožnovského ranče, narozen dne 30.10.2009 v chovné stanici u majitelky paní Evy Horké v Rožnově u Jaroměře. Tento pejsek má dalších neuvěřitelných 14 sourozenců. Jeho maminka je Inka Horký dech a otec český plemeník Best Lib-Vach. Když jsme si byli prvně podívat na rostoucí štěňátka v rodném domově, byl to neuvěřitelný chumáč černých temperamentních, krásných kuliček a v tom množství jsme vybírali a hledali pejska, který by byl později náš. Můj muž měl momentálně těžkou úlohu, vybrat, ale kterého, když jsou všichni stejní, všichni se dožadují pohlazení, okusují nám boty, tkaničky, no to je rota! Ano po delší chvíli vybral a byl označen, že bude náš. Tehdy měl velmi šťastnou ruku, díky mu za to!
CIM Z ROŽNOVSKÉHO RANČE narozen 30.10.2009 o. Best Lib-Vach m. Inka Horký dech
JIŽ JEN VZPOMÍNKA…. První náš rottweiler GORDON BALLOTADA (narozen 24.3.2002, zemřel 26.8.2007, matka Ballotada Ballotada, otec německý plemeník XARI von T.) zkrátka GORDÍK, měl 10 sourozenců. Pejsek byl krásný, svod v Nezamyslicích absolvoval bez jediné chybičky v exteriéru, neutuchající pracovitost, škoda, nedožil se mnoha let….mohl dokázat daleko více. Na výstavách vždy oceněn známkou V s pořadím. VZPOMÍNÁME NA NĚJ S LÁSKOU, tu pracovitost a hravost měl až do konce svého krátkého života, KRUTÁ NEMOC ZASÁHLA ….. Gordíku, doufám, že z toho psího nebíčka se na nás díváš a uděluješ rady tvým kamarádům rtw, kteří nahradili tvoje místo a momentálně s námi doma žijí !
|
